Přinášíme přepis rozhovoru s prof. Jiřinou Bartůňkovou pro časopis Reflex, který vyšel v tištěné podobě 14. 1. 2021. (popredná česká imunologička)

Autor: TEXT – TEREZA KOUDELOVÁ |  FOTO NGUYEN PHUONG THAO

Kdy podle vás není možné pacienta očkovat?

Základními důvody jsou známé alergie na některou složku vakcíny. Dalším důvodem je současně probíhající infekční onemocnění. Pokud jde o prodělané onemocnění covid-19, je doporučený interval mezi onemocněním a očkováním aspoň tři měsíce. Do té doby je naprostá většina lidí chráněna tzv. postinfekční imunitou, a je tedy zbytečné je vystavovat případným, i když ojedinělým, nežádoucím účinkům vakcíny.

Co se stane, když se očkuje člověk, u kterého aktuálně probíhá onemocnění, ale on o tom neví, protože nemá žádné příznaky?

Ve většině případů předpokládáme, že se nestane nic. Snažíme se však těmto situacím vyhnout, pokud je to jen trochu možné. Proto nedoporučujeme očkování lidem v karanténě, tj. když se setkali s někým pozitivně testovaným na koronavirus. V klinických studiích byli v malém počtu očkováni i lidé, kteří covid-19 prodělali. V porovnání s celou skupinou očkovaných však neměli vyšší frekvenci vedlejších příznaků. Vstupní kritérium do studie byl negativní PCR test.

Mnoho lidí již onemocnění covid-19 prodělalo bezpříznakově. Nebylo by tedy rozumné před očkováním každého otestovat?

U každého člověka se snažíme brát v úvahu jeho imunitní systém. V naší očkovací praxi postupujeme tak, že má-li člověk protilátky po předchozím očkování nebo zjevně nějaké onemocnění prodělal, tak ho neočkujeme. U covidu-19 je teď situace jiná, je potřeba zastavit v co nejkratší době jeho šíření, k čemuž vakcinace může zásadně přispět. Takže asi není třeba testovat každého, zda má protilátky, nebo pozitivní PCR či antigenní test. Zdravým lidem se nejspíš nic nestane, když budou naočkováni v určitém intervalu i po prodělaném covid-19. Téměř každý, kdo covidu-19 prodělal, má protilátky nejméně tři měsíce po infekci, 80 procent osob devět měsíců i déle. Takže jsme stanovili zmíněnou hranici tří měsíců jako rozumný odstup od prodělané infekce a očkování. Ale ve sporných případech může stanovení protilátek napomoci rozhodnout, zda očkovat, nebo ne. Doporučujeme vyšetření protilátek například u některých autoimunitních chorob, kdy s očkováním váháme.

Co může hrozit, pokud by hranice tří měsíců nebyla dodržena?

Vyšší riziko nežádoucích reakcí, například imunokomplexové reakce nebo nějaké alergické reakce. Celkově je prostě zbytečné očkovat dříve.

Je možné, že u někoho, kdo prodělal nemoc covid-19, se protilátky nevytvoří vůbec?

Pouze asi u 20 procent lidí vymizí protilátky do tří měsíců nebo se nevytvoří vůbec. Jsou známy ojedinělé případy reinfekce i v krátké době po prodělání covidu-19, ale je to vzácné (a je i sporné, zda šlo o reinfekci, nebo o přetrvávání viru v organismu, který jen v určité fázi nebyl z různých důvodů laboratorně detekován). Ve světle těchto čísel považuji za zbytečné v této době očkovat osoby, jež covid-19 prodělaly. Není třeba je vystavovat možným, i když ojedinělým reakcím po očkování. A je to v současné době také z důvodu hierarchie a organizace očkování. Snažme se co nejdříve a nejrychleji proočkovat rizikovou část populace, která covid-19 dosud neprodělala.

Proč nedoporučujete povinné testování protilátek před očkováním?

Kvalita prováděných testů a prozatímní neznalost jednoznačného množství protilátek, jež by byly ochranné, jsou důvodem, proč zatím nedoporučujeme „povinné“ testování hladiny protilátek před očkováním. Jednoznačné důvody k tomu, aby se nenaočkoval někdo, kdo má protilátky, nejsou. V těch uvedených příkladech u lidí, kde s očkováním váháme z hlediska přidružených chorob, volíme vyšetření v akreditovaných laboratořích, na jejichž výsledky se můžeme spolehnout. A pak se rozhodujeme podle toho, zda dotyčný protilátky má, nebo nemá. Když nemá, je očkování na místě.

Jak snížit při očkování rizika u alergiků?

Před očkováním dáváme pacientů vyplnit příslušný dotazník, kde je uvedeno složení konkrétní vakcíny, a pokud je dotyčnému známo, že je na některou z těchto složek alergický, je z očkování buď vyloučen, nebo se očkování provede ve zvláštním režimu.

Většina evropských států nedoporučuje vakcinaci ani těhotných žen, ani těch, které jsou krátce po umělém oplodnění. Jaký je váš názor?

Těhotenství a kojení nejsou jednoznačným důvodem pro odmítnutí očkování. Nicméně pro nedostatek dat by mělo být očkování těhotných individuálně zváženo a očkovat by se mělo pouze v případě vysokého rizika nákazy nemocí covid-19 nebo vysokého rizika závažného průběhu této nemoci.

Proč nejsou z vašeho hlediska vakcíny určeny dětem do 16 let?

Vakcíny na dětech jsou teprve testovány. V tuto chvíli jsou schválené od 16 let (Pfizer-BioNTech), respektive 18 let (Moderna) věku. Posun očkování do nižších věkových skupin bude předmětem vyhodnocení probíhajících klinických studií výrobců vakcín.

Může některá vakcína zcela zamezit, že člověk onemocní, a v případě, že se člověk virem nakazí, že nebude infekční pro své okolí?

Schválené vakcíny vyprovokují tvorbu tzv. neutralizačních protilátek proti S proteinu koronaviru, což je ta část viru, která se váže na lidskou buňku a pronikne do ní. Tyto protilátky by měly zabránit proniknutí viru do buňky. To je princip všech dosud úspěšných protivirových vakcín – tedy zabránit infekci cílových buněk pomocí protilátek. Ale i klasické staré vakcíny, stejně jako ty nové, navozují určitou úroveň buněčné reakce, což znamená, že pod vlivem vakcíny dochází k likvidaci buněk, jež virus napadne. Nicméně vakcíny aplikované intramuskulárně (nitrosvalově) nebo subkutánně (podkožně) nedokážou stimulovat slizniční imunitu. Protilátky, které vzniknou po očkování, do sliznic neprocházejí. Takže s virem na sliznicích horních cest dýchacích si poradit nedokážou. Fungují až v oblasti dolních cest dýchacích, kam pronikají z krve ve formě dlouhodobých tzv. IgG protilátek.

Takže je to jako u chřipky?

Zjednodušeně řečeno. Očkování proti chřipce nezabrání rýmě způsobené infekcí chřipkovým virem, ale může zabránit komplikacím chřipky ve smyslu například zápalu plic. V klinických studiích s vakcínami proti covidu-19 je zatím dokázáno, že očkování chrání jedince před propuknutím nemoci. Nejsou zatím data o tom, zda může očkovaný jedinec onemocnění přenášet.

Jak vlastně funguje vakcína typu mRNA, jako je ta od Pfizeru a BioNTechu, nebo takzvaná vektorová vakcína od AstraZeneky na rozdíl od živých vakcín, jež se používají například proti spalničkám, u nichž vpravujeme do těla přímo oslabený virus? V čem je jejich výhoda pro jedince s potlačenou imunitou?

Schválené vakcíny proti covidu-19, mRNA i vektorové vakcíny, jsou neživé. Přinášejí do těla pouze informaci o struktuře virového proteinu, proti kterému má být namířena imunitní reakce (v případě SARS-CoV-2 je to tzv. S protein). Takže takováto vakcína nemůže imunosuprimovanému pacientu se sníženou imunitou nikterak uškodit. Na rozdíl od živých oslabených vakcín. U osob se sníženou funkcí imunitního systému ale nemusí být reakce na očkování účinná, tj. nevytvoří dostatečnou ochranu proti infekci. U těchto osob budeme muset opět individuálně posoudit stav jejich imunity po očkování a eventuálně zvolit v budoucnu nějaký režim přeočkování.

Biochemik Zdeněk Hostomský řekl, že očkování nedoporučuje lidem s autoimunitními onemocněními, jako jsou roztroušená skleróza nebo Crohnova choroba. Jak to vidíte vy?

Pokud jde o pacienty s autoimunitními chorobami, doporučujeme neočkovat v době propuknutí onemocnění nebo při změnách léčby. Jednoznačně odmítáme očkování pacientů na určitých konkrétních druzích terapie (například tzv. B-depleční terapie monoklonálními protilátkami, jakou jsou mabthera, ocrelizumab…), a to v intervalu pěti měsíců po podání těchto léků. V případě vysokého rizika infekce je u pacientů s autoimunitami vhodné řídit se hladinou protilátek proti covidu-19 v krvi – pokud jsou přítomné, tak je zbytečné očkovat. U pacientů ve stabilizovaném stavu naopak upřednostňujeme vakcinaci. Protože mezi autoimunitní nemoci patří i například celiakie, záněty štítné žlázy, cukrovka I. typu. U těchto pacientů, pokud jsou adekvátně léčeni nebo jsou například u celiakie na bezlepkové dietě, není důvod neočkovat. V případě jakýchkoliv nejasností se pacient musí poradit se svým ošetřujícím lékařem.

Je u lidí po transplantacích vyšší riziko při podání vakcíny?

Očkování po intervalu šesti měsíců od transplantace kostní dřeně a orgánů je bezpečné. Všechny schválené vakcíny jsou neživé očkovací látky, tudíž nemohou imunokompromitovaným osobám uškodit. Je třeba však počítat s tím, že odezva imunitního systému na očkování nemusí být dostatečná a v budoucnu bude možná individuálně zapotřebí tyto pacienty přeočkovat.

Je možné říct, jaká vakcína určitého výrobce může být pro danou osobu vhodnější?

Dopředu se to odhadnout nedá. To ukáže až čas a konkrétní data. Všechny vyvíjené vakcíny mají potenciál být účinné, například ale u některých může být problematická logistika a skladování při nízkých teplotách, kdy může při nedodržení skladovacích podmínek dojít k znehodnocení vakcíny.

Paní profesorko, jak vy obecně vnímáte očkování?

Je to největší vynález lidstva v moderní době, který umožnil vymýcení závažných infekčních chorob, jako jsou pravé neštovice, dětská obrna, spalničky. Odmítání očkování jako takové považuji za tmářství. Odmítání očkování u zdravých dětí jejich rodiči dokonce za trestný čin.

Jak rychle bychom se ideálně měli proočkovat?

Co nejdříve.

Myslíte, že očkování pandemii covidu-19 pomůže vyřešit?

Věřím, že ano. A doplním mým oblíbeným citátem ze slavného filmu Armageddon, kde Bruce Willis v jedné kritické situaci odpovídá na otázku svého parťáka: „… a protože jestli ne, tak jsme v pr…i.“

 

zdroj ilustračné foto: pexels.com